Koncert Adama Mišíka, Voxela a Johnyho Machetty v Brně

21. října 2013 v 16:11 | LenuSh

K Metro Music Baru, kde se koncert konal, jsem dorazila už kolem půl sedmé, ačkoliv samotný koncert začal až o hodinu později.
Už tak brzy venku postávala početná skupina holek zhruba stejně starých jako já, postupně jich přibývalo, až vznikla docela drsná mačkanice, která se stala neúnosnou poté, co ochranka postupně začala pouštět po dvou, třech, až čtyřech lidech dovnitř.
Jen jsem tam tak stála, namačkaná v davu, v ruce svírala vstupenku, kterou jsem měla zakoupenou v předprodeji a modlila se, ať se už dostanu i já ke vchodu, což se mi, naštěstí, podařilo oproti jiným docela brzy, takže jsem ,,chytla dobrýho fleka" kousek od pódia.
O deset minut později mi volala kámoška, že už stojí před barem a když jsem jí oznámila, že už jsem vevnitř, znejistěla, jestli mě pak vůbec najde. S vypětím sil a mobilem v ruce se jí to nakonec podařilo.
Stály jsme asi ve třetí řadě, kousek od pódia.
Koncert ještě ani nezačal, a jedna holka už šíleně vřeštěla, že zahlídla kousek Adama, čímž mě málem připravila o sluch. Hrůza. Mám radost, že to moje ušní bubínky přežily bez většího poškození. Pak jeden ze členů z Adamovy skupiny hodil do publika prázdnou PET láhev, ze které pil Adam, a tím strhnul obrovskou bitku mezi holkami, co stály kolem mě. I tuto příhodu jsem ke své obrovské radosti přežila bez újmy na zdraví.
Samotný koncert začal kolem 19:40 vystoupením Voxela, který nás všechny hned nakazil svou pozitivní energií. Zahrál své starší, ale i nové písničky, všichni jsme zpívali s ním, atmosféra byla naprosto dokonalá.




Většinu času hrál na kytaru, kterou později vyměnil za její menší verzi zvanou ukulele.
Nejvíc nás všechny bavila jeho písnička Trip, přičemž jsem si vzpomněla na mamku, která ji přímo zbožňuje. Voxel byl prostě úžasný, a když nám oznámil, že už bude muset končit, nikdo nechtěl, aby odešel.

Po Voxelovi byl na řadě Adam, který byl prostě asdfghjkl. Na svůj věk má neskutečně krásný hlas. Hned, co vešel na pódium, sršela z něj jeho obrovská energie, kterou hned přenesl na nás. Jako první písničku zazpíval Moves Like Jagger od Maroon 5, kterou doplnil svými úžasnými tanečními pohyby.
Nezapomněl ani na When I Was Your Man od Bruna Marse, čímž mě dojal až skoro k slzám. Tu písničku přímo miluju a troufám si říct, že jeho verze je stejně úžasná jako originál, ne-li mnohem lepší.


Nejvíc z Ádova vystoupení jsem si užila Kiss You od 1D, Baby od JB a jeho vlastní písničku Tvoje Světy, kterou, jak jsem včera zjistila, znám úplně nazpaměť.
Nic netrvá věčně, a to ani Adamovo vystoupení. Bohužel.
Ale to znamenalo jediné-na řadě byl poslední z vystupujících, Johny Machette.

Ačkoliv rap nemusím a tudíž ani moc neposlouchám, Johny je vyjímka. Má skvělé texty, obrovskou sledovanost na Youtube, ale bohužel i spoustu haters, kteří nemohou vystát jeho úspěch, a dost ubohým způsobem mu to dávají najevo. Líbí se mi, že Johny si z toho nedělá moc těžkou hlavu, spíše naopak, bere to jako inspiraci do svých songů.
Vím, že jsem divná, ale mou pozornost nejvíc upoutal kluk, co rapoval spolu s Johnym. Bohužel, zapomněla jsem jeho jméno.
Ale nejlepší byl poslední song Se Zblázním, při kterém přišli na pódium Adam s Voxelem, celou dobu vesele skákali, zpívali refrén, a byli, stejně jako Johny, naprosto neuvěřitelní.


Nejradši bych byla, kdyby koncert trval věčně, ale čas hrál proti nám všem. Koncert skončil, následovala autogramiáda, která se konala na druhém konci sálu, a samozřejmě se tam všichni museli hned najednou narvat.
Místo toho, abych šla s davem, stoupla jsem si do prostoru, kde nebylo moc lidí, chytla se za uši, čímž jsem se snažila eliminovat to hrozné hučení, které se mi v nich ozývalo už od začátku koncertu.
Mé pozornosti neušli ostatní členové Ádovy skupiny, kteří stáli opodál a fotili se s pár fanynkami. Pomyslela jsem si, že bych mohla za nimi jít, kdyby se na mě nedostala řada, abych měla fotku aspoň s někým. Nejdříve jsem odchytila Fandu, Adamova klávesistu, a po něm i hezkého kytaristu, o kterém jsme až donedávna nevěděli víc než jen to, že se jmenuje Mikuláš.

Miki :3


Fanda :3

Někde jsem mezitím zaslechla, že se kluci budou podepisovat jen do půl jedenácté, aby se všechno stihlo, rozloučila jsem se tedy s osobním prostorem, a vstoupila opět do davu, kterého jsem měla ten večer plné zuby. Mezitím se mi podařilo vytáhnout z tašky plakát z Brava, aby mi ho kluci mohli podepsat. Ačkoliv už dost lidí odešlo, pořád se všichni mačkali, aby se oni dostali ke klukům co nejdřív.( Ne, to měkké i na konci sloves není chyba, skutečně se mezi námi nacházelo i pár kluků.)
Když jsem se konečně dostala ke stolu, kde seděli prvně Johny, Adam, a nakonec Voxel, byla jsem štěstím bez sebe. Hlas se mi třásl, doteď netuším, jestli to bylo tím, že jsem měla vykřičené hlasivky, nebo nervozitou.

Od každého mám podpis s věnováním a podepsaný plakát. Neměli jsme moc času si s kluky moc povídat, ochranka nás pořád popoháněla. Kvůli ní jsem nestihla obejmout Johnyho, což je docela škoda. To u Adama a Voxela jsem měla větší štěstí.
Na objímání s Ádou nikdy nezapomenu. Byl úžasně hodný, nádherný a já myslela, že umřu štěstím. Nejradši bych ho nikdy nepustila.

Ochranka nám oznámila, ať my, co se chceme s kluky i vyfotit, počkáme někde v prostorech baru, a tak jsem se posadila za ostatními na pódium, kde pouštěli mimo jiné i OWOA od 1D.
Čekaly jsme, že se kluci přijdou fotit na pódium, což se nakonec neuskutečnilo, bylo nám řečeno, že jestli chceme mít s kluky fotku, musíme se odebrat ven. Mně se podařilo ven vyjít mezi prvními, ještě chvilku jsme tam jen tak postávali, než kluci vyšli za námi.
Samozřejmě se kolem nich nalepila spousta holek, s kámoškou jsme se vecpaly mezi ně, protože jsem zahlídla taťku, stojícího opodál, značně nervózního.
To mě ještě víc povzbudilo, abych se nacpala co nejblíž ke klukům, rychle se s nimi vyfotila a konečně z toho všudypřítomného davu vypadla. Což se mi celkem úspěšně podařilo. Nedokážu slovy popsat ten nádherný pocit, když jsem se už podruhé objala s Ádou i Voxelem.
Když si na to teď vzpomenu, chce se mi brečet štěstím. Doufám, že se klukům v Brně líbilo, a že to nebylo naposledy, co se tady ukázali.
Strašně bych jim chtěla poděkovat za skvělý zážitek a minimálně ještě jednou každého z nich obejmout.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama