What's new??

13. února 2014 v 20:07 | LenuSh |  Everything †
Ahojte, po dlouhé době jsem si řekla, že by mi neuškodilo si udělat
chvilku na napsání nějakého toho článku :)
So here we go..
Za dobu, co jsem tu nebyla, se událo několik důležitých věcí.
A to nemám na mysli jen ZOH v Soči, i když to je jedna
z těch nejdůležitějších událostí.

Zimní sporty mám ráda, ale jen jako divák. Od velmi "povedeného"
lyžáku v polovině deváté třídy jsem na lyžích už nestála.
Když je někdo šikovnej... znáte to.
Ale zpátky k olympiádě. Rusko jako takové ráda nemám, stačilo
mi už to jejich vychloubání na zahajovacím ceremoniálu a ksicht
našeho pana prezidenta, kterého moc, ehm.. nemusím.
Ale to není důležité, tady jde přece hlavně o sport, ne?

Jako další novinku bych zmínila pražský koncert Jamese Arthura,
kde bude předskakovat Adam Mišík, za což jsem strašně ráda,
na druhou stranu mě ale mrzí o to víc, že tam nebudu.
Tak třeba příště :)

Jestli máte Facebook a občas se tam ukážete, jistě vám neunikl
nový trend zvaný beer challenge, česky pivní výzva.
Nevím, kdo to vymyslel, ale určitě to musel být nějaký psychicky
narušený jedinec, znuděný natolik svým životem, že nedělá nic
jiného, než že vymýšlí úplné kraviny, když to řeknu slušně.
Tato challenge spočívá v tom, že člověk se natočí, jak
vypije, pokud možno originálně, půllitr piva a následně nominuje
další lidi. Ti musí udělat to samé do 24 hodin, jestli to nesplní,
kupují člověku, co je nominoval, kastl piv.
Když jsem uviděla, že se tento debilní trend nevyhnul ani lidem
v mém okolí, znejistěla jsem. Pivo nemám ráda, hnusí se mi,
takže u mě by byl docela problém. A nic nikomu rozhodně
kupovat nebudu, to fakt nehrozí.
Místo kastlu piv bych dotyčnému, co by mě, čistě teoreticky,
nominoval, dala tak maximálně pánvičkou do ksichtu :)
s láskou, Leens :)

Na závěr se můžete pokochat novým účesem Nialla,
který vypadá fakt divně. Nelíbí se mi, říkejte si co chcete,
už hodněkrát jsem si musela vyslechnout, že nejsem
pravá Directionerka a podobné kecy, takže tímto mě už
nijak nerozhodíte :)

 

Union J

23. ledna 2014 v 6:52 | LenuSh |  Everything †
Mým oblíbeným tématem na psaní článků jsou mimo jiné i začínající
zpěváci a skupiny, které moc lidí nezná, což se, doufejme, i za
přispění mého blogu, brzy změní.
Minule jsem si vybrala Adama Mišíka, tentokrát to budou Union J.

UJ jsou britský boyband, který vznikl v roce 2012 v britském X-Factoru.
Členové jsou JJ Hamblett, George Shelley, Jaymi Hensley a Josh Cuthbert.
Ale vraťme se zpět na začátek...
JJ, Jaymi a Josh se přihlásili do X-Factoru jako Triple J, George jako sólový zpěvák.
Jak TJ, tak George vypadli hned v Bootcampu. Ale jak už to tak bývá, porotci v
X-Factoru mívají dobré nápady, a napadlo je dát kluky a Georgea dohromady,
a tak vznikli Union J, kteří se umístlili na čtvrtém místě a později podepsali smlouvu
se Sony Music, vydali singl Carry You, který se nachází na albu se stejným názvem
jako skupina.

Na podzim 2013 vyrazili kluci na turné po UK a Irsku, které skončilo 14. 1. 2014.
Předskokany jim dělali Elyar Fox, Ollie Marland, ROOM 94 a dokonce i české
5Angels, na které jsem, z několika důvodů, dost změnila názor.

Možná si říkáte, že takových boybandů, jako jsou UJ, jsou na světě stovky,
ne-li tisíce. To jsem si myslela taky.. Jednou jsem ale narazila na pár videí,
které mi úplně změnily pohled na ně, šíleně jsem si je oblíbila, zkrátka v sobě
měli určitou jiskru, takové zvláštní kouzlo :)

Nemám ráda, jak lidi srovnávají skoro všechny boybandy s One Direction, což
se, bohužel, nevyhnulo ani klukům z UJ. Zvláště Georgea si hodně lidí
bere na mušku, protože jim většinou vzhledově připomíná Harryho.
Na rovinu vám říkám, že Union J nejsou pouhou kopií 1D. Ale to si musíte
přehodnotit sami, nechci nikomu nic vnucovat.
Jestli vás UJ zaujali, můžete jim dát svůj follow na Twitteru
a budeme jen rádi, když podpoříte i český fanklub, který
mimochodem pořádá 22. 2. 2014 sraz JCats v Brně,
kde budu, jestli mi to vyjde, i já.
Více se dozvíte tady:

Věřím, že to kluci dotáhnou, i za přispění nás, JCats, hodně daleko. Třeba
budu za pár let stát na jejich koncertě a s úsměvm na tváři vzpomínat,
jak jsem tehdy o nich psala článek...

















































Už jsem se někdy zmiňovala, jak moc zbožňuju akustický verze songů?

Bye 2013

3. ledna 2014 v 14:44 | LenuSh |  Everything †
Tak, a je za námi i další rok, tentokrát končící pro někoho něšťastnou,
pro jiné naopak šťastnou třináctkou.
Uplynulý rok toho spoustu přinesl, ale i vzal.
Například nikdy nezapomenu na Coryho ze seriálu Glee,
ktrerý zemřel v červenci na předávkování drogami,
Paula Walkera, kterého nejvíce proslavil vícedílný akční film Rychle a Zběsile.
Dost bylo negativních věcí, takže se pokusím podívat na rok 2013 v pozitivním
světle.

Tak třeba z hlediska blogu.. Když jsem si ho někdy v březnu (ostuda ani neví,
kdy přesně to bylo) kvůli jedné své kamarádce zakládala, ani v
nejoptimističtějších myšlenkách jsem nedoufala, že by si ho všiml někdo
slavný. A najednou BUM! Mého do té doby málo navštěvovaného blogu
si všiml Adam Mišík, který sdílel na svém fb odkaz na můj článek o něm,
což se hned samozřejmě dozvěděla půlka města, ve kterém žiju..
Pohled naší velice milé paní sousedky poté, co jsem, plná nadšení, přilítla
na zahradu a křičela, že Adam četl můj článek, hovořil za vše, hh.
Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že se s ním o několik měsíců později
setkám osobně, budu s ním kecat a to dokonce dvakrát,
a rozhodně ne naposledy :)

Ale největší změnu jsem prožila, co se týče školy. Úspěšně jsem
ukončila povinnou školní docházku, přijali mě na obě školy, na
které jsem si dala přihlášky, a nakonec jsem si vybrala tu
horší, o které jsem si naivně myslela, že je lepší.. Ale to tu
nechci rozmazávat, aspoň jsem díky tomu v Brně (*trying to
be positive).
Dost pozitivů.. Škola je strašná a jako bonus
jsem skončila na tom nejhnusnějším intru, kde je jediná dobrá
věc poměrně rychlá wifi, děkuju pěkně.

A co očekávám od roku 2014? Především se těším v červnu do Londýna,
tentokrát si to pořádně užiju. A na léto, kdy pojedu poprvé
na tábor jako vedoucí, zablbnu si s kámoškama, které moc často
kvůli škole nevidím, uvidím se s Adamem a s klukama z jeho kapely,
a mamka říkala něco o Chorvatsku, nechám se překvapit :)
Každopádně bych ráda hodně cestovala, baví mě poznávat
nová místa, jinou kulturu atd.. :)

Nejvíc bych si ale přála, abych se z toho všeho nezbláznila,
byla hodnější na bratra, našla si kluka, přestala být tak naivní,
zhubla, a aby se mi vyplnilo aspoň něco málo z výše zmíněných
věcí.

 


Hvězdy nám nepřály (The fault in our stars)

30. prosince 2013 v 20:53 | LenuSh |  Everything †
Stejně jako minulý rok, i letos mamka nevěděla, co přesně bych chtěla
k Vánocům, a tak mě pár dnů před Štědrým dnem vzala do nedalekého
většího města, kde jsem si mohla vybrat, co se mi líbí, a ona to zaplatila
a dala mi to ,,jakože k Vánocům".
Nejdřív jsme prolezly pár obchodů s oblečením, kde mi padly do oka legíny
a pár triček, pak následovala drogerie, kde jsem pomohla vybrat dárek
pro babičku, a nakonec jsme naše úspěšné tažení zakončily v knihkupectví,
kde jsem ovšem dostala limit.. mohla jsem si vybrat jen jednu jedinou knížku,
což byl pro mě nadlidský úkol.
Ale já to zvládla. Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla pro knížku
Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Už před časem jsem četla
názory spousty lidí, kteří z ní byli naprosto nadšeni, a chtěla ji
taky zkusit.

Kniha vypráví příběh šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a do konce
života jí moc času nezbývá. Její matka ji donutí chodit na podpůrnou skupinu,
tzn. skupinu, ve které jsou teenageři, kteří buď rakovinou trpí, nebo ji
porazili.. Právě tam pozná Augusta Waterse, do kterého se zamiluje..
Ti co už četli, ví, ostatním víc prozrazovat nebudu.
Knížka mě hodně oslovila a donutila mě zamyslet se nad spoustou věcí,
i pár slziček ukáplo..
Jestli tedy někdo váháte, co si koupit ke čtení, berte tento narychlo
sesmolený článek jako tip :)


Christmas and some news from my boring life..

12. prosince 2013 v 7:42 | LenuSh |  Everything †
Když se řeknou Vánoce, většině lidí se vybaví stromeček, pod ním kupa dárků,
vzduch provoněný čerstvým jehličím, vanilkou a perníkem, zpívání koled a netrpělivé
čekání na Ježíška.. Aspoň u mě to tak vždycky bylo.
To celé se však změnilo s přibývajícím věkem, kdy jsem sama začala nakupovat
dárky a každoročně na vlastní kůži poznávám všechen ten předvánoční shon,
který je cítit na každém kroku.
Lidé pořád někam spěchají, snaží se nabrat ty nejlepší věci a na ničem jiném jim nazáleží.
Obchoďáky plné lidí, kteří lítají sem a tam a ani na chvíli se nezastaví a nenechají se unést
tou nádhernou atmosférou a hlavně klidem, který by měl Vánoce provázet, ať se děje cokoliv.

How about me?
Stejně jako minulý rok, jsem si letos v září říkala, že dárky nakoupím s předstihem, abych
se nemusela tak honit a všechno s klidem zvládla. Sliby chyby.. Celé to dopadlo tak,
že zatím mám jen pár dárků.. pro bráchu, pro sebe a pro mamku. Úspěch, já vím.
Bohužel to zatím vypadá, že stejně jako minulý rok, i letos budu běhat ještě týden před Vánoci
po obchoďácích a shánět dárky na poslední chvíli.. Jako vždy, i tentokrát to nejspíš obejdu a všem
ukážu, jak moc jsem originální.. taťkovi koupím ponožky, haah.
Pro bráchy jsem koupila další díl Malého Poseroutky, knížku jsem už stihla přečíst a
skoro je mi líto ji balit a dávat pod stromeček, tak hezky jsem se ještě
nad žádnou knížkou nezasmála, doporučuji :)


Ještě než nastanou Vánoce, pojedeme se školou na výlet do Vídně, pocourat po památkách,
zajít si do Starbucks a samozřejmě užít si pravou, nefalšovanou vánoční náladu :)
Možná, jestli se k tomu dokopu, přidám kratší random článek.

Hodně lidí se mě ptá, co bych chtěla k Vánocům. Tady je pár věcí, co by mi
udělaly obrovskou radost, tak doufám, že Ježíšek projíždí blogy tohoto typu :)

•Penny longboard -už odmala mě lákalo jezdit na skatu, jen jsem v sobě nenašla
dost odvahy to zkusit :) Změna je život.
•Knížky -poslední dobou jsem neměla na čtení moc času, což mě dost mrzí a strašně
ráda bych to napravila. Miluju tu vůni nových knížek a sezení v křesle s knížkou na klíně,
zatímco venku je hnusně.
•Oblečení -zdá se, že jsem už vyrostla z nadávání na měkké dárky, poslední dobou jsem za ně
dokonce ráda. Navíc Ježíšek aka moje mamka má docela dobrej vkus :)

Ze všeho nejvíc bych ale chtěla, abysme byli všichni šťastní a zdraví, protože
to je v životě to nejdůležitější :)

Můj momentální stav

14. listopadu 2013 v 7:09 | LenuSh |  News
Každý má občas takové ty stavy beznaděje, které střídají
kraťoučké pocity štěstí a naopak..
Momentálně u mě převládá pocit obrovské beznaděje, smutku, vzteku,
a aby toho nebylo málo, přidala se i bolest hlavy,
zkrátka luxusní depka, ze které mi pomáhá hlavně hudba a taky moje
kamarádky, se kterými se znám ze základky a píšu si s nimi aspoň na fb.
Nevím, jestli to je prostředím, ve kterém se od září nacházím (nebudeme si nic
nalhávat, intr je pěkně hnusné místo), nebo lidmi, kterými se musím obklopovat, ať
se mi to líbí, nebo ne, ale nejradši bych se na všechno vykašlala a jela domů..
Ale nemůžu. Nejde to.

Za ty 2 měsíce se ze mě stal neuvěřitelně náladový tvor, k čemuž přispěl i fakt,
že jsem na pokoji s jednou slečnou, co si hodiny volá se svým klukem, a to i
po večerce, hádá se s ním, řeší každou kravinu co za den udělala,
hlasitě se směje.. a já bych ji nejradši zaškrtila nabíječkou...
Ale teď vážně. Když jsem byla na základce, nebyla jsem nijak zvlášť oblíbená,
protože dost lidí nemohlo rozdýchat mou upřímnost.. Tehdy jsem si říkala,
jak se strašně těším na střední, kde to bude jinak, že začnu od začátku atd..
Až teď mi dochází, jak naivní jsem tehdy byla..
Změny přišly, to ano. Ale nemyslím si, že k lepšímu, i když je pravda, že se mi v poslední
době lehce zvýšilo sebevědomí, které jsem předtím měla mizerně nízké.
Ale už i tady jsem se setkala s blbými kecy směřovanými na mou adresu, protože
někteří lidé nemůžou rozdýchat jaká jsem, jak se oblékám atd..
Kvůli nim se fakt měnit nebudu, ale už mě unavuje pořád dokola poslouchat všechny
ty jejich 'moudra'..

Naštěstí znám pár úžasných blogerek, které píšou skvělé články a zaměřují se na téma
malé sebevědomí, vlastní styl atd.. Jsou to hlavně jejich články, které mi to v dnešní době
tolik potřebné sebevědomí dodávají a za to jsem jim nesmírně vděčná.
Zmínila bych se hlavně o článku Dommie http://fvckya.blogspot.cz/2013/11/fk-society.html
Oba ty články mi otevřely oči a donutily mě dívat se na celou situaci, ve které se
vyskytuji bohužel takřka nepřetržitě, jiným pohledem.

Začala jsem pátrat ve své paměti, v čem by mohl být tzv. zakopaný pes,
a s hrůzou si uvědomila, že celý můj problém začal už ve školce, kdy jsem
se hodně kamarádila s kluky, za což mě ostatní holky moc nemusely a
už tehdy o mě kolovaly dost nepěkné pomluvy. Ještě že jsem tehdy neměla
tolik rozumu na to, abych řešila něco takového.
Poprvé jsem se nad tím zamyslela asi ve čtvrté třídě, kdy mi dávaly zabrat nejen spolužačky,
ale dokonce i učitelka, která mě neměla v lásce, protože jsem jí párkrát naznačila,
co si myslím o jejím zadávání superdlouhých domácích úkolů..
Největší peklo jsem však zažila v šesté třídě, kdy začala intrikovat jedna spolužačka a
všechny nás rozhádala.
Vzpomínám si, že jsem si ve škole snažila hrát na velkou drsňačku, které jsou názory
ostatních ukradené, zatímco po nocích jsem brečela do polštáře a modlila
se, ať to celé už konečně skončí...
A teď jsem na tom podobně, s tím rozdílem, že v mojí nové třídě zatím nikdo
takhle moc ostatní nepomlouvá.. A z brečení do polštáře jsem doufejme taky
vyrostla.
Co bude dál? Budu muset ty 4 roky na střední nějak přežít, když už jsem se dala
na boj a tak moc chtěla jít do Brna. Navíc to vypadá, že moje spolubydlící se bude
stěhovat pryč z intru, protože spolubydlící si shání levné ubytování po Brně,
tak třeba budu na pokoji sama, což by mi rozhodně nevadilo :)

I přes všechny ty zdánlivě beznadějné okamžiky nepřestávám doufat, že bude líp.
Život není lehkej, ale stojí za to.
Takže hlavu vzhůru, nahodit úsměv, kašlat na blbý kecy a jedem! :)


SOML a 'souboj' s Vevem

7. listopadu 2013 v 16:37 | LenuSh |  Everything †
V neděli vyšel oficiální videoklip 1D k jejich nové písničce Story Of My Life,
kterou jsem si hned naprosto zamilovala.
Klip spočívá v oživování starých fotek kluků, což považuji za skvělý
nápad.
Nejvíc z celého klipu mě rozbrečela scéna s Louiho fotkou, jak zmizí jeho prarodiče.
Při této části brečím pořád, i když jsem už za tu dobu, co je klip vydaný, jej viděla
snad stokrát.
Jak už to tak bývá, jakmile vyjde nový videoklip, fanoušci daného interpreta dělají
vše proto, aby se jim podařilo společnými silami zlomit rekord ve sledovanosti na youtube.
A jinak to nebylo ani u nás, Directioners.
Ačkoliv jsme se snažili sebevíc, Vevu se to zkrátka nelíbilo. A tak nám ubrali 13 milionů shlédnutí,
čímž mě docela naštvali, protože jsem strávila spoustu čau pouštěním si SOML pořád dokola.
Když se ale na to celé podívám s odstupem času, jsem ráda aspoň za to, že jsme v tom celém 'jeli'
společně, jako rodina. Připomíná mi to staré časy, kdy nebyly žádné hádky mezi ES a LS, žádný
vzájemný pomlouvání. Strašně moc bych si přála, aby nám ta pohodovost vydržela,
a až příště vydají kluci nějaký klip, vsadím jed na to, že my ten rekord prostě překonáme :)


Random článek

31. října 2013 v 11:55 | LenuSh |  News
Hi there! Už podle názvu je patrné, že jsem si psaní tohoto článku
předem nepromýšlela, takže mi držte palce.
V poslední době se toho událo poměrně hodně, tak naštěstí vím, o čem
psat, což se u mě dá považovat za úspěch.

•Volby-radši nekomentuju, opět budeme mít vládu plnou debilů,
žádná změna :/ A o panu Zemanovi se radši vůbec vyjadřovat
nebudu, protože nechci psát sprostě.

•Story Of My Life-už z audia se mi chtělo brečet, takže nevím,
co budu dělat, až vyjde klip.















•Už nejsem ve VXLs family, protože mě dost zklamalo chování některých
holek. Voxela pořád poslouchám a podporuji ho, ale už stojím mimo jeho
fanouškovskou základnu. Na jednu stranu mě to dost mrzí, ale ničeho
nelituju.

•Hodně lidí se ke mě otočilo zády, když se dozvěděli, že poslouchám
Johnyho Machettu. Díky tomu konečně vím, komu můžu skutečně věřit.

•Liam se rozešel se Sophií, údajně proto, že ho několikrát podvedla.
Chudák :/ ale já věděla, že jim to dlouho nevydrží.

•Šílenství na facebooku kolem žiraf aka nemusíte jezdit do Afriky,
stačí se přihlásit na fb. Ne, já žirafa nejsem.

•Do konce TMH tour zbývá posledních pár koncertů. Je neuvěřitelné,
jak rychle to uteklo.

•Obnovila jsem si svůj tumblr http://this-is-crazyland.tumblr.com/

•Animátorský kurz (kam jsme měli jezdit abychom mohli dělat vedoucí
na táboře) jsem vzdala už po prvním víkendu. Nechci to rozebírat,
zkrátka jsem měla pocit, že se z těch mírumilovných lidí, co neřeknou
jediné sprosté slovo, zblázním. Na tábor budu moct jezdit i bez toho,
takže fuck off :D

•Happy Halloween! Na závěr se můžete pokochat Gogovým
halloweenským speciálem :D Čaute x

Koncert Adama Mišíka, Voxela a Johnyho Machetty v Brně

21. října 2013 v 16:11 | LenuSh

K Metro Music Baru, kde se koncert konal, jsem dorazila už kolem půl sedmé, ačkoliv samotný koncert začal až o hodinu později.
Už tak brzy venku postávala početná skupina holek zhruba stejně starých jako já, postupně jich přibývalo, až vznikla docela drsná mačkanice, která se stala neúnosnou poté, co ochranka postupně začala pouštět po dvou, třech, až čtyřech lidech dovnitř.
Jen jsem tam tak stála, namačkaná v davu, v ruce svírala vstupenku, kterou jsem měla zakoupenou v předprodeji a modlila se, ať se už dostanu i já ke vchodu, což se mi, naštěstí, podařilo oproti jiným docela brzy, takže jsem ,,chytla dobrýho fleka" kousek od pódia.
O deset minut později mi volala kámoška, že už stojí před barem a když jsem jí oznámila, že už jsem vevnitř, znejistěla, jestli mě pak vůbec najde. S vypětím sil a mobilem v ruce se jí to nakonec podařilo.
Stály jsme asi ve třetí řadě, kousek od pódia.
Koncert ještě ani nezačal, a jedna holka už šíleně vřeštěla, že zahlídla kousek Adama, čímž mě málem připravila o sluch. Hrůza. Mám radost, že to moje ušní bubínky přežily bez většího poškození. Pak jeden ze členů z Adamovy skupiny hodil do publika prázdnou PET láhev, ze které pil Adam, a tím strhnul obrovskou bitku mezi holkami, co stály kolem mě. I tuto příhodu jsem ke své obrovské radosti přežila bez újmy na zdraví.
Samotný koncert začal kolem 19:40 vystoupením Voxela, který nás všechny hned nakazil svou pozitivní energií. Zahrál své starší, ale i nové písničky, všichni jsme zpívali s ním, atmosféra byla naprosto dokonalá.




Většinu času hrál na kytaru, kterou později vyměnil za její menší verzi zvanou ukulele.
Nejvíc nás všechny bavila jeho písnička Trip, přičemž jsem si vzpomněla na mamku, která ji přímo zbožňuje. Voxel byl prostě úžasný, a když nám oznámil, že už bude muset končit, nikdo nechtěl, aby odešel.

Po Voxelovi byl na řadě Adam, který byl prostě asdfghjkl. Na svůj věk má neskutečně krásný hlas. Hned, co vešel na pódium, sršela z něj jeho obrovská energie, kterou hned přenesl na nás. Jako první písničku zazpíval Moves Like Jagger od Maroon 5, kterou doplnil svými úžasnými tanečními pohyby.
Nezapomněl ani na When I Was Your Man od Bruna Marse, čímž mě dojal až skoro k slzám. Tu písničku přímo miluju a troufám si říct, že jeho verze je stejně úžasná jako originál, ne-li mnohem lepší.


Nejvíc z Ádova vystoupení jsem si užila Kiss You od 1D, Baby od JB a jeho vlastní písničku Tvoje Světy, kterou, jak jsem včera zjistila, znám úplně nazpaměť.
Nic netrvá věčně, a to ani Adamovo vystoupení. Bohužel.
Ale to znamenalo jediné-na řadě byl poslední z vystupujících, Johny Machette.

Ačkoliv rap nemusím a tudíž ani moc neposlouchám, Johny je vyjímka. Má skvělé texty, obrovskou sledovanost na Youtube, ale bohužel i spoustu haters, kteří nemohou vystát jeho úspěch, a dost ubohým způsobem mu to dávají najevo. Líbí se mi, že Johny si z toho nedělá moc těžkou hlavu, spíše naopak, bere to jako inspiraci do svých songů.
Vím, že jsem divná, ale mou pozornost nejvíc upoutal kluk, co rapoval spolu s Johnym. Bohužel, zapomněla jsem jeho jméno.
Ale nejlepší byl poslední song Se Zblázním, při kterém přišli na pódium Adam s Voxelem, celou dobu vesele skákali, zpívali refrén, a byli, stejně jako Johny, naprosto neuvěřitelní.


Nejradši bych byla, kdyby koncert trval věčně, ale čas hrál proti nám všem. Koncert skončil, následovala autogramiáda, která se konala na druhém konci sálu, a samozřejmě se tam všichni museli hned najednou narvat.
Místo toho, abych šla s davem, stoupla jsem si do prostoru, kde nebylo moc lidí, chytla se za uši, čímž jsem se snažila eliminovat to hrozné hučení, které se mi v nich ozývalo už od začátku koncertu.
Mé pozornosti neušli ostatní členové Ádovy skupiny, kteří stáli opodál a fotili se s pár fanynkami. Pomyslela jsem si, že bych mohla za nimi jít, kdyby se na mě nedostala řada, abych měla fotku aspoň s někým. Nejdříve jsem odchytila Fandu, Adamova klávesistu, a po něm i hezkého kytaristu, o kterém jsme až donedávna nevěděli víc než jen to, že se jmenuje Mikuláš.

Miki :3


Fanda :3

Někde jsem mezitím zaslechla, že se kluci budou podepisovat jen do půl jedenácté, aby se všechno stihlo, rozloučila jsem se tedy s osobním prostorem, a vstoupila opět do davu, kterého jsem měla ten večer plné zuby. Mezitím se mi podařilo vytáhnout z tašky plakát z Brava, aby mi ho kluci mohli podepsat. Ačkoliv už dost lidí odešlo, pořád se všichni mačkali, aby se oni dostali ke klukům co nejdřív.( Ne, to měkké i na konci sloves není chyba, skutečně se mezi námi nacházelo i pár kluků.)
Když jsem se konečně dostala ke stolu, kde seděli prvně Johny, Adam, a nakonec Voxel, byla jsem štěstím bez sebe. Hlas se mi třásl, doteď netuším, jestli to bylo tím, že jsem měla vykřičené hlasivky, nebo nervozitou.

Od každého mám podpis s věnováním a podepsaný plakát. Neměli jsme moc času si s kluky moc povídat, ochranka nás pořád popoháněla. Kvůli ní jsem nestihla obejmout Johnyho, což je docela škoda. To u Adama a Voxela jsem měla větší štěstí.
Na objímání s Ádou nikdy nezapomenu. Byl úžasně hodný, nádherný a já myslela, že umřu štěstím. Nejradši bych ho nikdy nepustila.

Ochranka nám oznámila, ať my, co se chceme s kluky i vyfotit, počkáme někde v prostorech baru, a tak jsem se posadila za ostatními na pódium, kde pouštěli mimo jiné i OWOA od 1D.
Čekaly jsme, že se kluci přijdou fotit na pódium, což se nakonec neuskutečnilo, bylo nám řečeno, že jestli chceme mít s kluky fotku, musíme se odebrat ven. Mně se podařilo ven vyjít mezi prvními, ještě chvilku jsme tam jen tak postávali, než kluci vyšli za námi.
Samozřejmě se kolem nich nalepila spousta holek, s kámoškou jsme se vecpaly mezi ně, protože jsem zahlídla taťku, stojícího opodál, značně nervózního.
To mě ještě víc povzbudilo, abych se nacpala co nejblíž ke klukům, rychle se s nimi vyfotila a konečně z toho všudypřítomného davu vypadla. Což se mi celkem úspěšně podařilo. Nedokážu slovy popsat ten nádherný pocit, když jsem se už podruhé objala s Ádou i Voxelem.
Když si na to teď vzpomenu, chce se mi brečet štěstím. Doufám, že se klukům v Brně líbilo, a že to nebylo naposledy, co se tady ukázali.
Strašně bych jim chtěla poděkovat za skvělý zážitek a minimálně ještě jednou každého z nich obejmout.


3. boybandy

17. října 2013 v 18:32 | LenuSh |  •100 věcí, co mám ráda•
Ahoooj, rozhodla jsem se pokračovat v projektu 100 věcí, co mám ráda. Kvůli
škole jsem na psaní neměla moc času, což se teď pokusím aspoň trochu napravit.
Tento, už třetí díl bude o rozmáhajícím se trendu chlapeckých kapel.

Když se řekne boyband, většině lidí se automaticky vybaví ten nejznámější, One Direction.
Já sama jsem Directionerka už skoro 2 roky, a jsem pyšná, že je můžu podporovat tak dlouho.




Poslední dobou však přibývají stále nové a nové boybandy, které jsou hned od
svého počátku s 1D srovnávány což mě vždycky dokáže nesmírně naštvat.
Já osobně poslouchám kromě 1D ještě Union J, do kterých jsem se hned zamilovala, hlavně
do George a Joshe.
Vadí mi, že George bývá možná až přehnaně srovnáván s Harrym z 1D,
sice je spojuje národnost, členství v boybandu, roztomilost a hlavně
obrovský talent, díky kterému si získali takovou oblibu, ale já jsem zastáncem názoru,
že nic se nemá přehánět, a to ani v tomto případě, vždyť každý z nich má jiné názory,
dobré, ale i špatné vlastnosti a jiný styl oblékání.
Ale oba jsou skvělí zpěváci, kteří mají početnou skupinu fanynek, které za nimi stojí, ať
se děje cokoliv.
A to nemluvím jen o těchto dvou zpěvácích, ale o skupinách, ve kterých jsou.
Ať už si lidé konečně uvědomí, že všechny boybandy nejsou stejné.
Tak třeba The Wanted, kteří jsou spíše odstrašující případ.
A dost, nechci vás znechucovat.

Po zítřku čekejte tu slibovanou reportáž z koncertu Adama, Johnyho a Voxela.
Jestli teda tam neumřu, protože prostě Adam :3

Kam dál